EU

Otázka vystoupení členské země z Evropské unie už dnes není žádné sci-fi, jak se ještě před několika lety mohlo zdát. V několika zemích EU je pro vystoupení z tohoto svazku více než polovina občanů, což je případ i České republiky. Ta je v tomto ohledu v Evropě dokonce vysoce nadprůměrně euroskeptická. V některých průzkumech či anketách se pro vystoupení z EU vyslovuje až 80 procent občanů. Poté, co oficiální odchod z EU zahájila i Velká Británie (tzv. Brexit), můžeme navíc vidět, že tento proces je reálný a že jde o trend, kterým se bude Evropa ubírat.

Evropská unie dnes více škodí, než prospívá. Debaty, zda tomu tak bylo vždy a zda byla či nebyla myšlenka EU ve svých počátcích správná, jsou dnes zbytečné. EU v nynějším stavu je pro Českou republiku překážkou na cestě k rozvoji, nezávislosti a soběstačnosti. Pokud nám chce vnucovat euro a přerozdělovat migranty, za neuposlechnutí nařízení požadovat nehorázné pokuty, je lepší z ní vystoupit. Pokud po nás požaduje platit dluhy za jiné země, ztěžuje nám život svou byrokracií a importuje k nám pokřivené hodnoty a ideologie, je lepší z ní vystoupit. Pokud se k nám země bývalé patnáctky chovají pouze jako ke kolonii, která má zajistit odbyt jejich výrobků a nařizuje nám sankce vůči zemím, se kterými chceme obchodovat, je lepší z EU vystoupit.

Jak společná evropská měna (euro), tak společný evropský prostor (Schengen) se dnes ukazují nejen jako nefunkční, ale jako přežitek, ba dokonce příčina mnoha nynějších problémů (ekonomické krize, migrační krize, terorismu). Proto jsme striktně proti přijetí eura – znehodnotilo by úspory a důchody obyvatel ČR. Znemožnilo by nám ovládat svoji ekonomiku. Vedlo by ke krizi, jaká je v Řecku a dalších jižních zemích. Uchránit si korunu znamená uchránit si svobodu.

Naopak mnoho vnitřních problémů naší země by se dalo snadno a rychle vyřešit, kdyby si EU neuzurpovala právo členské země kárat, trestat a sankcionovat a v některých krocích jim dokonce i přímo bránit (Polsko, Maďarsko). Protože se EU v těchto svých kompetencích nejen nemírní, ale naopak je stále více rozšiřuje, je legitimní uvažovat o vystoupení země z tohoto svazku.

Aby se s takovým krokem mohl ztotožnit celý národ, je lepší o této otázce nechat rozhodnout ve všeobecném referendu. To ale musí proběhnout spravedlivým způsobem, kdy předcházející kampaň dá prostor oběma stranám. Tedy ne jako před 13 lety, kdy státní propaganda neumožnila kritikům evropské integrace představit voličům své argumenty proti vstupu do EU.

Nejaktuálnějším problémem současné EU je nelegální migrace, která představuje bezpečnostní, ekonomická a zdravotní rizika a import radikálního islámu, který do Evropy nepatří. Rozumní naopak chtějí chránit hranice České republiky a zcela odmítají migranty.

Otázka nelegální migrace a islámu v Evropě sama mluví proti myšlence Evropské unie. Do budoucna není možná spolupráce zemí, které na svém území migranty nemají a nechtějí, se zeměmi, kde se imigranti stávají (po několika generacích) většinovou společností a ovlivňují kulturu západních zemí. Proto EU tlačí na přerozdělování migrantů, což Rozumní odmítají. Do budoucna nezvladatelné množství nepůvodního obyvatelstva v západních zemích naznačuje, že západní členské státy EU půjdou odlišnou cestou, než středoevropské státy. Rozumní jsou naopak pro užší spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky, případně s Rakouskem a dalšími zeměmi, které zastávají protiimigrační politiku.

Zdravotnictví

Zjednodušit atestační řízení mladých lékařů a mezioborové starších lékařů. Platy sester a zdravotnického personálu zvýšit. Zvýšit platy nemocničních lékařů vzhledem k tomu, že nemocniční zařízení ze starých zemí EU dělají naprosto nemorální nábor mladých lékařů u nás, kteří místo aby nastoupili do českých nemocničních zařízení, tak okamžitě přecházejí do nemocnic v Německu, Rakousku a dalších zemí EU. Vzhledem k tomu, že lékařské vzdělávání je u nás bezplatné, je nutné zákonem tuto praxi omezit. Nemocnice v zahraničí budou muset za takového absolventa českému státu zaplatit školné. Máme vymyšlen způsob, jak to bezpečně zařídit, aniž by takovýto český student musel cokoliv platit. Tímto zákonem zajistíme lékařský dorost pro naše pacienty. Rozumní chtějí vrátit lékaře do každé střediskové obce.

Rozumní jsou proti elektronickým receptům ve zdravotnictví. Zdravotní péči to nijak nezlepšuje a pro lékaře to znamená jen další administrativní zátěž. Už nyní v řadě obcí i měst chybějí lékaři, nařízené vydávání elektronických receptů od ledna může situaci ještě zhoršit v tom, že mnoho starších lékařů to přiměje k odchodu do penze.

Hospodářství

V devadesátých letech jsme za hubičku prodali zahraničním firmám celá průmyslová odvětví. A ty je nechaly zkrachovat. Cukrovary atd. Další celá odvětví byla rozkradena bývalými funkcionáři firem. Na startu svobody jsme se mohli přirozenou iniciativou našich občanů – střední třídy, dostat mezi špičku industriálních zemí, takových, k jakým patřilo Československo za doby první republiky. Nestalo se tak. Přednost měli ti, co to s naší zemí a jejím lidem nemysleli dobře. Pohrdali námi, byli jsme malí „čecháčkové“, kteří se honili za drobky – malá privatizace, zatímco ti „chytří“ privatizovali formou zhasnutí světla velké firmy. Během historicky krátké chvíle bylo rozkradeno vše, co zde budovaly generace po staletí. Nyní nám nezbývá nic jiného než zachránit alespoň to, co zbylo. Nerostné bohatství – například lithium – musí zůstat v českých – státních – rukách. Rozumní iniciují zákon, který zakáže firmám působícím na území ČR, mít sídla v daňových rájích.

Dobrá je myšlenka „řídit stát jako firmu“ i „řídit stát jako obec“. Ovšem k tomu je třeba dodat ne tak, aby výsledek toho řízení šlo do firmy vlastní či peníze do kapes starostů. Nekonečnými dotacemi nalitými do firem, které jsou jakkoli spojené s politiky či odpovědnými úředníky ministerstev, krajů a obcí, se vysávají veřejné prostředky. Každý dobrý hospodář ví, kdy šetřit a kdy investovat. Finance musí řídit dobrý hospodář s čistým štítem, který bude myslet na blaho země a ne na blaho své vlastní či svých osobních známých. Rozumní takového odborníka mají. Ministr financí musí být někdo, kdo má zkušenosti s financováním několika firem. Nesmí to být nenasytný a necitlivý Harpagon, ale ani člověk, který hned po škole nastoupil do politiky a se skutečným životem a podnikáním nemá ty nejmenší zkušenosti. Takovéhoto kariérního politika kdekdo krásnými řečmi podvede a potom je z toho malér pro celý region.

Dotace z EU pokřivují rozvoj. Jsou nyní jakýmsi bičem na neposlušné státy a jejich občany. Jsou zdrojem korupčních jednání úředníků. Kolik nesmyslných projektů je opatřeno financováním z peněz EU. Přitom to jsou i peníze z našich zdrojů, které jsme poslali do společné kasy EU. Místo, aby se financovala oprava silnic nižších tříd, které mnohdy připomínají spíš oraniště, tak se financují nesmyslně umístěné rozhledny, z kterých není vidět nikam. To vše je ještě i ve své nesmyslnosti dobré.

Co je však zhoubné, jsou ta různá školení a kurzy pro různé i neziskové organizace a ekoteroristické spolky, které ve svém důsledku občanům ČR škodí. Místo, aby peníze z EU pomáhaly stavět silnice, dálnice a železniční koridory, tak mnohdy plynou zcela neúčelně do zbytečností a co je ještě horší, do kapes úředníků ROP a krajských politiků napříč politickým spektrem. Rozumní zruší ministerstvo pro místní rozvoj, které je pouze převodovou pákou penězovodu dotací z EU.

Školství

Rozumní jsou zásadně proti inkluzi. Máme kvalitní speciální pedagogy a speciální školy, proč rušit to, co fungovalo. NE korupci ve sportu. Je naopak potřeba podporovat pohybovou průpravu mládeže, která se díky chytrým telefonům stává čím dál pohodlnější a možná i hloupější. Peníze do amatérského sportu. Do bezedné díry profesionálního, hlavně kolektivního sportu – fotbalu a hokeje – další peníze nedávat. Naši reprezentanti se, ve srovnání s těmi zahraničními, nemohou rovnat nasazením pro věc. Je třeba už od dětství připravovat podporou talentovaných dětí i z chudších rodin, které nemají na drahé příspěvky, budoucí reprezentanty, kteří budou s nasazením hájit barvy své země a nebudou pouze pošilhávat po stále větším bohatství klubového fotbalu. V kultuře mládež vést k tomu, že máme na co navazovat. Podporovat talentované děti z chudších rodin i v oblasti kultury. Je potřeba vychovat nové osobnosti i mimo klany slavných rodin. Ve vědě se talent vždy prosadí. Výsledky na mezinárodním poli jsou.

Vnitřní bezpečnost

1. Úvod

Stát, prostřednictvím svých orgánů, musí garantovat bezpečí všech svých obyvatel. Pocit bezpečí pro člověka samotného, i jeho rodinu, je jedním ze základních atributů nezbytných pro spokojený život, naplněný poctivou prací, výchovou dětí, péčí o stárnoucí rodiče a pomocí potřebným spoluobčanům.

Vnější bezpečnost zajišťuje resort ministerstva obrany a zejména Armáda ČR. (tento bod je rozveden v samostatné kapitole našeho programu)

Vnitřní bezpečnost zajišťuje resort ministerstva vnitra a zejména Policie ČR, Hasičský záchranný sbor ČR a integrovaný záchranný systém, jehož jednotlivé součásti jsou v působnosti více resortů, které v případě aktivace systému zastřešuje resort ministerstva vnitra.

Aby byla bezpečnost země zajištěna komplexně, je nezbytné, aby úzce spolupracovaly resorty ministerstev vnitra, obrany a zahraničních věcí.

2. Naše bezpečnostní priority

1) Okamžitě rozustit „cenzorní“ pracoviště zřízené ministerstvem vnitra (ať už se bude jmenovat jakkoliv), které je naprosto skandální a šikanózní vůči obyvatelům naší země.
2) Personálně posílit a stabilizovat Policii ČR
3) Ochrana a ostraha státní hranice ČR v souvislosti s migrační krizí a zamezení nekontrolovanému vstupu a volnému pohybu migrantů na území ČR.
4) Obnovení pohraniční policie ke střežení tzv. „zelené hranice“. Její struktura : Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, krajské mezičlánky a oddělení pohraniční policie (v krajích, kde vede naše státní hranice). V rámci této služby obnovit oddělení pátrací a informační služby na ředitelství a na všech krajích.
5) Vytvořit celoevropskou evidenci kriminálně závadových osob s možností přístupu odpovídajících součástí Policie ČR a zpravodajských služeb
6) Zlepšit koordinaci a spolupráci bezpečnostních sborů a zpravodajských služeb
7) Personálně posílit a stabilizovat Hasičský záchranný sbor ČR

3. POLICIE ČR

Tato složka státu je tou nejviditelnější z bezpečnostních složek, se kterou se všichni obyvatelé setkávají nejčastěji a na kterou se v případě nouze a jako oběti trestných činů obrací v oprávněné důvěře, že se jim od této složky dostane ochrany, zastání a účinné pomoci. A to jak v případě akutního ohrožení a nutnosti odvrátit hrozbu, tak i následně v rámci řádného vyšetření trestné činnosti, zjištění pachatele a jeho předání dalším orgánům činným v trestním řízení, ke spravedlivému potrestání a řízení o náhradě škody.

3.1. Aktuální stav

Současný stav Policie ČR je personálně, odborně i morálně zdecimovaný.

V souvislosti s pronikáním organizovaného zločinu do oficiálních struktur státu, dochází zhruba od poloviny devadesátých let neustálými, účelově zdůvodňovanými reorganizacemi k oslabování akceschopnosti policie, zejména v oblasti operativních složek, které by měly prvotně odhalovat vysoce nebezpečnou a sofistikovanou trestnou činnost, která se ve značné míře dotýká i ekonomických zájmů osob, které ze zákona mohou činnost samotné policie ovlivnit.

Další pojistkou“ kontroly a nadvlády“ nad policií je dosazování „spolehlivých“ osob na řídící pozice a do útvarů, kde mohou přímo ovlivňovat policejní činnost vč. rozpracovávání a vyšetřování kriminálních kauz. Tato místa byla „uvolňována“ nejen v rámci účelových reorganizací, ale i pod různými záminkami, zejména nesmyslným zavedením celé řady „kvalifikačních“ předpokladů. Takto byla odstraněna spousta policistů, kteří dlouhá léta, s vysokou odborností, kvalitně a poctivě odváděli svoji práci. Toto se týká veškerých složek policie.

Dlouhodobý podstav a zátěž policistů na základních útvarech v přímém výkonu služby, je obecně vděčným tématem i v samotné policii, který ale vedení policie fakticky neřeší a který má samozřejmě dopad na výkonnost policie a odráží se v rychlosti a kvalitě odváděné práce.

V minulosti docházelo ze strany politiků, ale i přímo z úst některých samotných ministrů vnitra k dehonestaci policejní práce i přímo policistů.

I přes kariérní řád dochází k účelovému dosazování stále nových a nových „loajálních“ osob do řídících funkcí, což všichni policisté vidí a bere jim to chuť do další práce. Většina takto dosazovaných osob má velmi pochybné odborné znalosti, což všichni ze své pozice vidí, ale jsou vůči tomu bezmocní.

Ačkoliv „gró“ policejní práce leží na základních útvarech a policistech v přímém výkonu služby, odměňování těchto pracovníků je žalostné a je skandální, jak směšné mimořádné odměny dostávají v porovnání s astronomickými odměnami řady vybraných policejních „manažerů“.

Posledním „hřebíkem“ do rakve je skutečnost, že ačkoliv právě policisté v přímém výkonu služby nastavují doslova každodenně své životy, o uniformovaných policistech to platí dvojnásob, tak se jen zcela výjimečně dočkají alespoň symbolického ocenění své práce ve formě nějakého vyznamenání. Zato prapodivně dosazení „manažeři“ z kanceláří mají hrudě slavnostních uniforem plná všemožných vyznamenání.

Vše výše uvedené vede k frustraci velkého množství policistů, což se nejen negativně projevuje na jejich práci, a přispívá k jejich odchodu do „civilu“, ale mnohdy vede i ke zcela mimořádným excesům, neslučitelným s výkonem tohoto povolání, vč. páchání trestné činnosti samotnými policisty.

3.2. Naše řešení

Je nezbytné navrátit do policie morálku, která zvýší motivaci k lepší práci, spravedlivě oceňovat práci policistů na veškerých úrovních a pozicích, zamezit další devastaci policie účelovým odstraňováním kvalitních, loajálních, dlouholetých a zkušených policistů a nepřipustit další ohýbání kariérního řádu k dosazování „žádoucích“ osob do vedoucích pozic.

V policejní práci je potřeba hlavní důraz položit na resortní vzdělávání, které zajistí odbornou fundovanost policie dle jejích potřeb v rámci celé její působnosti. Existují vybrané činnosti, kde je žádoucí mít „civilní“ vysokoškolské vzdělání (doplněné resortním vzděláním), ale současné nastavení potřeby vysokoškolského vzdělání pro tak obrovské množství systemizovaných služebních míst, je zcela nesmyslné. Je zcela nemyslitelné, aby jakýkoliv vysokoškolský titul, leckdy z pochybné školy, dokonce mnohdy získaný i za pochybných okolností, byl katapultem k pozici ve „vyšších patrech“ policie.

U operativních složek policie, bez jejichž precizního fungování není možné odhalovat a dokumentovat latentní a vysoce nebezpečnou a sofistikovanou trestnou činnost, a s ohledem na naprostou specifičnost této práce a nároky kladené na operativní pracovníky, je nezbytné umožnit tyto složky personálně obsazovat dle jejich specifických požadavků bez jakéhokoliv omezování, mimo bezpečnostních prověrek, přijímaných osob.

S ohledem na současnou migrační krizi je nutno uvnitř policie zajistit funkční mechanismus, jak v případě potřeby rychle a efektivně dočasně posílit jednu složku policie od ostatních složek policie bez vlivu na každodenní činnost dotčených součástí. V této souvislosti je potřeba provést revizi škály činností jednotlivých organizačních součástí policie v rámci jejich působnosti.

Následně musí dojít k obnovení pohraniční policie ke střežení tzv. „zelené hranice“. Její struktura : Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, krajské mezičlánky a oddělení pohraniční policie (v krajích, kde vede naše státní hranice). V rámci této služby obnovit oddělení pátrací a informační služby na ředitelství a na všech krajích.

Je potřeba se vyvarovat činností, které zcela zbytečně sráží prestiž policie v očích veřejnosti, s bezpečností nemají nic společného a jsou oprávněně ze strany obyvatel vnímány jako zbytečná šikana. Příkladem, který zažil téměř každý řidič v ČR, jsou „rádoby“ dopravně bezpečnostní akce, kdy policie provádí měření rychlosti na bezpečných úsecích silnic, mnohdy i s více jízdními pruhy, kde je naprosto nesmyslně instalovaná dopravní značka bezúčelně omezující rychlost. Zde dochází k měření rychlosti a následně se přistupuje k pokutování takto „vyrobených“ přestupků.

Musí dojít ke zvýšení finančního ohodnocení policistů, zejména u policistů v přímém výkonu služby a spravedlivému odměňování na všech úrovních výhradně na základě pracovních výsledků, nikoliv dle „obliby“ u nadřízených.
Všechna tato opatření by měla policii pomoci zajistit slušné, odborně zdatné a spokojené policisty, kteří budou skutečně loajálně sloužit veřejnosti dle proklamovaného policejního sloganu „pomáhat a chránit“.

4. Hasičský záchranný sbor ČR

Tato složka státu pomáhá lidem v nouzi nejvyšší hašením požárů, vyprošťováním osob při dopravních nehodách, širokou škálou různých specializovaných činností při živelných pohromách, při haváriích a ve spoustě dalších případů, jejichž nebezpečnost plně vystihuje nepsaný hasičský slogan „Odkud vy utíkáte, tam my jedeme“.

Naši profesionální hasiči patří mezi naprosté a světově uznávané špičky v tomto oboru záchranářské práce.

Je zapotřebí finančně zlepšit jejich finanční ohodnocení s ohledem na mimořádné riziko jejich práce, protože při každém svém výjezdu riskují svůj život k záchraně druhých a jejich mimořádné činy nejsou adekvátně ohodnoceny.

Současně je zapotřebí zajistit dostatečné finanční prostředky na stálý, špičkový výcvik a to nejlepší materiální a technické vybavení, které se v jejich oboru stále vyvíjí a pomáhá jim nejen v práci samotné, ale i v jejich osobní ochraně.

Práce hasičů je velmi specifická a odbornost se zvyšuje každým výjezdem. Výše uvedená opatření by měla pomoci personálně stabilizovat Hasičský záchranný sbor ČR, protože s odchodem každého hasiče odchází obrovské, těžce nahraditelné zkušenosti. Povolání hasiče je jedním z těch, které se dědí z otců na syny a silná vazba loajality k této profesi by měla být státem využívána a nikoliv zneužívána ve formě nedostatečného finančního ohodnocení a podceňování materiálního a technického vybavení.

4.1. Dobrovolní hasiči

Dobrovolní hasiči zejména v odlehlejších oblastech naší republiky velmi pomáhají svými zásahy a nasazením do příjezdu profesionálních hasičů a jejich pomoc na místě je v mnoha případech zcela zásadní při záchraně životů, zdraví a majetku.

Současně velmi dobře a ve velkém rozsahu pracují s mládeží, věnují se nácviku řady činností jako jejich profesionální kolegové a věnují se požárnímu sportu. Díky těmto svým aktivitám učí mládež mezilidské sounáležitosti a nezištné pomoci druhým a jsou líhní budoucích profesionálních hasičů.

Ze strany státu je potřeba dobrovolným hasičům v daleko větší míře pomáhat s materiálně technickým vybavením a zajišťováním pravidelných odborných školení a cvičení.

5. Integrovaný záchranný systém

Pro případy mimořádných událostí, jejichž povaha svým rozsahem vyžaduje k jejich eliminaci nasazení různých složek státu z různých resortů, slouží integrovaný záchranný systém.

Právě při nasazení různých složek a techniky, velice často v masivním rozsahu, je nezbytné špičkově koordinovat jednotlivé činnosti, aby se minimalizovaly ztráty na životech, zdraví a majetku.

Je zapotřebí zajistit neustálou aktualizaci a zdokonalování metodiky integrovaného záchranného systému, cvičení všech zainteresovaných složek a pořizování veškerého dostupného, aktuálně nejlepšího, materiálně technického vybavení.

Zemědělství

Zabezpečení výživy obyvatelstva je jedním ze základních důvodů vzniku a existence státních útvarů. Dostatečné množství potravinových zdrojů, jejich kvantitativní i kvalitativní zpracování a distribuce a pestrost nabídky se podílí na vytváření individuální i společenské pohody a na zdravotním stavu obyvatelstva. Zemědělství je odvětví, které vzhledem k navázanosti na přírodní cykly, životní cykly chovaných zvířat a závislost na stavu a vývoji počasí a klimatu vyžaduje koncepční řízení bez nevhodných zásahů, jejichž dopad se projeví s odstupem řady let. Typický příklad aktuálně zažíváme. Dvě desítky let trvající změna plemenné sklady dojených stád krav směrem k holštýnskému skotu vyvolala aktuální nedostatek másla. Přitom po celou dobu existovaly nástroje, jak tento trend včas rozpoznat a přibrzdit či zastavit.
Česká republika je v hlavních rostlinných komoditách soběstačná pouze v produkci řepky, obilovin a cukrové řepy. Produkce řepky dokonce tvoří v některých letech až 150 % domácí spotřeby. Naproti tomu je pouze částečně (ale ještě přijatelně od 80 % do 100 %) soběstačná v produkci brambor a ovoce, kde ovšem v obou komoditách hrozí poslední roky trvající sestupný trend. V produkci zeleniny (a vína) je ČR nesoběstačná, úroveň produkce těchto komodit je dlouhodobě pod 50 %, což zejména v oblasti zeleniny může mít při problémem se zajištěním dovozu významný vliv na celkový výživový a zdravotní stav obyvatelstva.

V živočišných komoditách je republika soběstačná pouze v mléce a hovězím mase, přijatelná je soběstačnost ve vejcích a skopovém mase (což je ovšem absolutní hodnotou nevýznamná komodita). Trvalý pokles soběstačnosti je v drůbežím (pod 80 %) a vepřovém (pod 60 %) mase, což jsou ovšem z hlediska objemu spotřeby komodity nejvýznamnější (vepřové tvoří přes 50 % a drůbeží přes 30 % celkové spotřeby masa). Výrazná nesoběstačnost v zásobování masem vytváří podmínky pro dovoz nekvalitního masa ze zahraničí, prohlubuje pasivní saldo agrárního obchodu a je i problémem strategické bezpečnosti státu.

Jenom s obtížemi, danými byrokratickými požadavky, se rozvíjí faremní zpracování zemědělské produkce přímo v místě, v malých podnicích. To přitom má vztah k vytváření přidané hodnoty přímo na venkově, k pracovním příležitostem, k dostupnosti kvalitní a pestré nabídky potravin v místě výroby, ovlivňuje i vztahy obyvatelstva k zemědělcům a vzdělávání venkovského obyvatelstva. V sousedních zemích, jako je Rakousko, Slovensko, Bavorsko či Polsko, je součástí všeobecné kultury, identity a historie národa. Síť těchto faremních zpracovatelských podniků může být významná z hlediska odolnosti systému zásobování obyvatelstva při možném ohrožení státu, krizových situacích haváriích a dalších událostech, které mohou významně ovlivnit činnost velkých výrobních a zásobovacích systémů, náročných na logistiku. Je tedy potřebné jejich rozvoji věnovat pozornost a podporu všech zainteresovaných orgánů státní správy.

Potravinářské podniky v těchto sektorech zneužívají své tržní postavení (oligopsonní chování) a nakupují zemědělskou surovinu v nižších cenových relacích ve srovnání s prostředím s dokonalou konkurencí. Přesto se i tyto velké potravinářské podniky potýkají se značnými problémy. Velké obchodní řetězce nakupují v zahraničí produkci, která by v kvalitě, dovážené do ČR, byla v zemích původu nerealizovatelná. Cenové tlaky a požadavky obchodních řetězců na místní dodavatelské podniky se pak odrážejí v nízké rentabilitě podnikání a v generování nízkých vnitřních zdrojů na nezbytnou modernizaci podniků. Pro přežití mnoha podniků je pak nutností buď razantní snižování nákladů, které je realizováno především tlakem na co nejnižší cenu zemědělské suroviny, či snižování kvality potravinářské produkce.
Ekonomický význam zemědělství v národním hospodářství je nutno vnímat i se započtením jeho mimoprodukční funkce pro společnost. Zemědělský půdní fond, zabírající 54 % výměry republiky, představuje prostor pro životní prostředí, tvorbu krajiny a rekreační potenciál užívaný zejména městskou částí české populace. V souhrnu svých produkčních a mimoprodukčních funkcí tak patří zemědělství ke strategickým odvětvím národního hospodářství.

Životní prostředí a přírodní zdroje jsou jedním ze statků, které tržní mechanismy nejsou schopny odpovídajícím způsobem chránit a rozvíjet. Snahy o trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů přitom nejsou zbytečnou ztrátou, ale investicí. Bohužel, stát k řešení těchto problémů mnohdy nepřispívá, spíše naopak. Zemědělství je třeba vnímat jako největšího „hospodáře“ v krajině, posuzovat jeho ekonomický a společenský význam nejen v kontextu výroby, ale i v kontextu mimoprodukčních a krajinotvorných funkcí.

Celospolečenským problémem je nenávratný úbytek zemědělské půdy, mizící pod logistickými centry, dopravními stavbami a parkovišti, solárními elektrárnami, obchodními a zábavními středisky. V současnosti je denně odnímáno cca 15 ha, převážně vysoce kvalitních půd. Dochází tak k nevratnému záboru půdy a k poškození většiny jejich produkčních i mimoprodukčních funkcí, čímž dochází k ovlivnění celé okolní krajiny. K dalším degradačním faktorům půdy patří eroze, utužení ornice a podorničí, acidifikace, ztráta organické hmoty, ztráta biologické diverzity a také kontaminace půdy. Lze předpokládat, že vlivem očekávaných změn klimatu bude degradace půdy nadále pokračovat.

Vysoký podíl pronajaté půdy způsobuje zejména ve větších a velkých podnicích zanedbávání péče o půdu, nízkou ochranu proti erozi a péči o obsah organických látek. Tento problém je potom řešen málo účinnými administrativními opařeními.

Dochází k zintenzivnění výskytu extrémních jevů nepříznivých pro vodní režim krajiny, probíhají změny v oblasti klimatických podmínek. Realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody je bezprostředním i dlouhodobým strategickým úkolem.

Programové cíle v oblasti

Dlouhodobou programovou vizí ROZUMNÝCH je konkurenceschopnost a udržitelnost českého zemědělství, potravinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Česká republika by měla být v roce 2030 přiměřeně potravinově soběstačná v základních komoditách, které lze u nás produkovat (výroba potravin z tuzemských zdrojů, dosahující ve středně a dlouhodobém horizontu průměru spotřeby a tím i určitou míru nezávislosti na nákupu těchto potravin z jiných zemí), uplatňuje přístupy a zásady udržitelného hospodaření s přírodními zdroji, údržbu krajiny a podporu jejích mimoprodukčních funkcí. V rámci podílu českého zemědělství na stírání regionálních disparit systematicky uplatňuje podporu tvorby nových pracovních míst a zlepšování kvality života nejen ve venkovském prostředí.

Podpora (nebo alespoň umožnění) rozvoje malých lokálních zpracovatelských podniků přispěje i k odstranění významné tržní nedokonalosti v sektorech zpracování masa, ovoce a zeleniny, mléka a v mlýnském a škrobárenském průmyslu.

Podpořit živočišnou výrobu a pěstování zeleniny na úkor podpory pěstování řepky a kukuřice pro využití v bioplynových stanicích.

Razantně snížit administrativní a kontrolní zátěž malých zemědělských podniků

Revidovat existující dlouhodobou koncepci resortu zemědělství do roku 2030, odhalit v ní případné skryté problémy obdobného charakteru jako v prvním odstavci uvedený problém másla

Pozornost věnovat podpoře podnikání se zvláštním zřetelem na mikro, drobné a střední podniky ve venkovských oblastech

Podpořit rozvoj mikroregionů a lokálních ekonomik, včetně sdílené ekonomiky a to zejména odbouráním zbytečných administrativních postupů, které malé podniky neúměrně zatěžují

Vytvářet podmínky pro využívání postupů, šetrných k životnímu prostředí, hledat možnosti zadržení vody v krajině a obnovení jejího vsakování, čímž se zabrání poklesu zásob podzemních vod.

Revidovat smlouvy o převodu hospodaření s vodou na zahraniční společnosti tak, aby voda a vodovodní infrastruktura byla opět v majetku státu či obcí.

Neziskovky

Neziskové organizace byly původně založeny k obecně prospěšné činnosti, například na pomoc lidem v nouzi nebo k boji proti bezpráví. Bohužel tyto organizace byly v poslední době zneužity jako nástroj politické moci k šíření propagandy, například za multikulturní společnost.

Financování tzv. neziskového sektoru z veřejných rozpočtů se stává jedním ze zásadních problémů této země. Činnost nevládních neziskových organizací (NNO) se neřídí ani individuální, ani společenskou poptávkou, ale rozhodnutím jakési komise, která rozhoduje o přidělení peněz na základě přečtení nějakých materiálů. Neziskový sektor vyrostl na tvrzeních o pomoci společnosti, na údajně charitativních projektech, na projektech sociální pomoci. To už je z větší části pryč. Nyní představuje neziskový sektor paralelní vládu. Nekonečné seznamy příjemců dotací budí pohoršení mnohdy absurditou účelů, k nimž jsou peníze použity.
Financování neziskového sektoru je systémový problém, ohrožující samotné demokratické uspořádání. Aniž by musely projít volbami, získávají některé tzv. neziskové organizace peníze na to, aby ovlivňovaly politická rozhodnutí, zákony a tím budoucnost země, což může být v příkrém rozporu se zájmy občanů ČR. Z našich daní jsou placeny nevolené subjekty, které prosazují politické cíle, přičemž se zaštiťují pomocí bližnímu svému. Prostřednictvím řady mechanismů, včetně evropských struktur, se stále více vymykají byť jen potenciálním možnostem kontroly. Pokusy o její navrácení voličům jsou prohlašovány za nelegitimní a dokonce za protisystémové. Politické neziskovky nejsou izolované, ale pracují v úzkém propojení s médii a politiky. Většina absurdních nápadů se rodí v hlavách politiků, kteří ovšem nechtějí riskovat hněv občanů, takže zafinancují neziskovku, která prosazuje přesně ten nápad, který si byrokraté objednali. S pomocí masmédií, pochopitelně. Neziskovky, redakce masmédií, velké byrokratické aparáty a nadnárodní korporace fakticky představují jednotné prostředí. Jsou ovládány stejnou skupinou lidí.

Veřejným financováním de facto politických subjektů, které však nejsou podřízeny volebnímu mechanismu výběru a schvalování, se moc přesouvá lobbistickým skupinám, které následně ovlivňují politiku země v prospěch zahraničních donátorů. Jejich úlohu při prosazování cílů globálních elit v dnešních časech již nelze bagatelizovat a přehlížet. Nevládní organizace, mnohá média, umělci a všichni, kteří jsou přisáti na granty, na peníze daňových poplatníků i na dotace z EU, šíří nenávist mezi lidmi. Rozdělují národ podle názorů na prezidenta, na migraci, na vztah k Rusku, NATO k EU atd.

Již v roce 1997 na zasedání VS OSN přijala vláda ČR Agendu 21. Jedná se o mezinárodní dokument, podle něhož má vláda ČR povinnost, vyplývající z 27. Kapitoly: Posilování úlohy nevládních organizací, vytvářet a posilovat legislativní opatření, jež by nevládním organizacím zaručila jejich právo „chránit prostřednictvím právních kroků zájmy veřejnosti“. Podstatou Agendy 21 – tedy dokumentu OSN – je, aby výkonná i legislativní moc ve státě přešla do rukou nevládních organizací. Státy mají povinnost toto předání své vlastní moci navíc ještě i financovat.

Řešení:

1) Důkladný audit činnosti a hospodaření všech NNO.
2) Jakmile NNO začne prosazovat nějaký politický program, okamžitě ji odříznout od všech státních peněz.
3) Pokud NNO přijímá peníze ze zahraničí, musí se registrovat jako zahraniční agent a začne podléhat speciálnímu dohledu. V USA to tak funguje už víc než 70 let, v poslední době přijaly stejnou úpravu i další státy.
4) Vystoupit z AGENDY 21.

Naším cílem není poškodit neziskový sektor, nýbrž pravý opak – neziskový sektor očistit od těch, kdo na něm parazitují. Nikdo z nás nechce odebírat peníze dobrovolným hasičům, skautům, mysliveckým sdružením a žádné podobné organizaci. Naopak. Zrušením financování politických NNO si legitimní spolková činnost dokonce polepší.

A polepší si dvojnásob, když nebude nadále diskreditována politickými NNO, v rámci paušálního hněvu na všechny „neziskovky“ bez rozlišení jejich činností.

Média

Současná politická reprezentace napříč politickým spektrem nemá zájem na změnách systému, který si nastavila tak, aby si udržela moc a korýtka k neomezenému šafářování s veřejnými prostředky.

Několik multimiliardářů vlastní televizní a rozhlasové stanice, noviny a webové zpravodajské servery, což v podstatě vylučuje možnost systémových změn. Mainstreamová média nyní slouží zájmům nejbohatších magnátů. Záměrně zmanipulované články psané v jejich žoldu zaručují těmto většinou vychytrálkům, že jejich zájmy budou nedotknutelné.

Prolidové systémové změny nelze uskutečnit bez dostupnosti pravdivých a úplných informací a bez dostupnosti kvalitního vzdělání pro nejširší veřejnost. Vzdělání, jež umožňuje kritické myšlení a dostatečné množství relevantních informací, jsou dvě základní podmínky pro svobodná rozhodnutí a budování opravdové, přímé demokracie. Těžko může někdo o něčem kompetentně rozhodovat, když o tom prakticky nic neví, nebo když je informován neúplně. Kdo není schopen informaci pochopit, nebo není správně informován, je lehce ovlivnitelný a manipulovatelný, tudíž otrokem.

Řešení:

a) Zřízení nezávislých médií.
b) Zřízení nezávislé agentury pro výzkum veřejného mínění.

AD a) Vybudování nezávislých medií a agentury pro výzkum veřejného mínění musíme považovat za zásadní podmínku, bez které nelze dosáhnout systémových změn! Jak je to však s naší „demokracií“? Teoretickou šanci něco změnit máme skutečně všichni. Praktickou, za současného stavu, nikdo. Síla systému zvaného demokracie je právě ve lžích, které prostupují celou společností. Vědeckými metodami jsou pomocí médií profesionálně šířeny dezinformace. Virtuální svět mediálních lží, polopravd a manipulací, je cestou „svobodných“ voleb zhmotněn do podoby, která se od proponované výrazně liší. Skryté cíle jsou po volbách „legálně“ uskutečňovány. Desinformovaní voliči, nadšeně volí ve svůj neprospěch, aniž si uvědomují, že tak činí. Touto sofistikovaně vedenou psychologickou válkou je společnost modelovaná do nemyslící lhostejné masy, která slepě souhlasí s čímkoliv a nepozastavuje se již nad jakýmikoli zločiny.

AD b) Agentury pro výzkum veřejného mínění mají nesmírnou moc, protože lidé se vždy přidají na stranu vítězů a jen opravdu informované, názorově pevné osobnosti volí menšinový proud. Nad privátními agenturami pro výzkum veřejného mínění neexistuje žádná veřejná kontrola (!), přičemž žijeme v prostředí, kde v minulých volbách jeden oligarcha využil zcela neomezené finanční prostředky a vlastní media na politický marketing. Stal se místopředsedou vlády a v podzimních volbách má našlápnuto stát se jejím předsedou. Agentury pro výzkum veřejného mínění mají před volbami žně. Za každé procento preferencí se tvrdě platí.

Je nutné změnit statut veřejnoprávních medií, která budou řízena mediální radou. Jako veřejnoprávní, ze státního rozpočtu financovaná média, ponechat 2 TV programy (jeden zpravodajský a jeden vzdělávací, pro zábavu a sport), 1 rozhlasovou stanici, 1 tištěné noviny a také jeden informační server na internetu. Tato nestranná media musí fungovat jako informační bulletin bez politologických a reklamních masáží. Stejným způsobem zřídit jednu agenturu výzkumu veřejného mínění, která by podléhala stejnému režimu, jako veřejnoprávní media. Zásadní podmínkou udržení nezávislosti medií a této agentury musí být národní rada, která bude odpovídat za pravdivé a vyvážené informace. Rada však nesmí být pod vlivem aktuálně vládnoucího establishmentu. Nezávislost rady bude zajištěna losováním ze všech svéprávných občanů státu prostřednictvím jejich rodných čísel.

Česká televize je už léta neřiditelnou vzducholodí, která stojí každou rodinu 135 Kč. Za tyto peníze musejí všichni televizní koncesionáři snášet snůšky  pravdoláskařské propagandy včetně zákeřné kritiky prezidenta Beneše a poválečného odsunu Němců. V každé normální společnosti platí, že za nevyžádané služby se neplatí. A vysílání České televize spadá přesně do přihrádky neobjednaného zboží. Pokud má stát potřebu ovlivňovat své občany prostřednictvím televizního vysílání, má to dělat přímou úhradou z rozpočtu a neobtěžovat lidi dalšími poplatky. Na chod mnohamiliardového molochu s názvem Česká televize dnes nemá přímý vliv Parlament ČR ani občané. Vše má starosti tzv. Rada, jejíž členy jsou podivně jmenované osobnosti, které ve výběrovém řízení zvolí ředitele. A ten pak dělá, co mu jeho podřízení doporučí, takže soukromé televize jsou dnes zpravodajsky objektivnější než tzv. veřejnoprávní ČT. Rozumní jsou pro deideologizaci ČT, pro posílení jejích kulturních funkcí a hlavně pro zrušení koncesionářských poplatků. Správu televizních archivů by mělo financovat Ministerstvo kultury, zeštíhlenou ČT na dvou až třech programech zvládne financovat stát i bez koncesionářských poplatků.

Fungování státu

Z volebního zákona musí zmizet všechny uzavírací klauzule pro vstup stran do Parlamentu ČR. Propadání hlasů menších stran ve prospěch těch větších je nemorální a ničí demokracii v samotném zárodku.

Současný systém je nastaven tak, že i kdyby se do Sněmovny dostal čestný, nezkorumpovaný člověk, bude brzy s vlky výt (podle hesla „kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti“). Pokud tento fakt nově zvolený politik neakceptuje, pak je velmi rychle ze smečky vyobcován, neboť na každého se něco najde, každý je chybující a omylný. Když je politikovi nabídnuto za hlasování pro zákon, který je mu úplně lhostejný, pár milionů a lukrativní místečka v dozorčích radách pro členy jeho rodiny, pragmaticky snadno přemluví „svědomí“ a zvedne ruku. Ze zákonodárce se stává „zákonoprodejce“. Darebáctví politiků proto není jen lidským selháním, ale selháním celého současného systému. Zde je příčina časté přeměny čestných lidí, po vstupu do politiky, ve zkorumpované loutky, sliby neplnící lháře, demagogické nekonzistentní pokrytce a vlastně amorální grázly.

Po opakovaném zklamání berou voliči většinové společnosti tento poznatek jako neovlivnitelný fakt, a proto jich velká část nejde k volbám. Abychom právě tyto lidi dostali k volebním urnám, a není jich málo (jde téměř o polovinu voličů), je nutné navrhnout a prosazovat nový volební zákon, který bude umožňovat odvolatelnost politiků, jako pojistku proti jejich amorálnímu jednání. Již prostý fakt, že nad nimi visí tento Damoklův meč, je odradí od provádění různých leváren a tím ostudy odvolání. Abychom dostali šanci realizovat systémové změny, které by zabránily neustálému opakování chybné volby, a hlavně abychom měli možnost odvolat zprofanované politiky, musíme přesvědčit a aktivizovat voliče, aby šli k volbám a nevolili parlamentní strany, které se podílely na současném stavu. Protože „Kapr si rybník sám nevypustí“!

Řešení:

Řešení spočívá v důsledném naplnění ducha naší ústavy. Ta v článku 2 odstavci 1 konstatuje, že lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Hned v následujícím odstavci ústava konstatuje, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Především je třeba přijetím kvalitního zákona o referendu iniciovatelného občany (sesbíráním stanoveného počtu podpisů pod požadavek na uskutečnění konkrétního referenda) konečně dát občanům republiky právo, které autoři ústavy jasně deklarovali, ale jeho uskutečnění ponechali na budoucích zákonodárcích.

Dále je nutno zajistit, aby jednotlivé orgány (pilíře) moci – moc zákonodárná, výkonná a soudní – byly skutečně vzájemné nezávislé, jak ústava předpokládá. Jejich představitelé musí být proto voleni samostatně. Nemohou se navzájem jmenovat, musí se ale vzájemně účinně kontrolovat.

Moc výkonná je svou podstatou moc vyžadující osobní odpovědnost, proto její nositelé (starostové, primátoři, hejtmani, prezident) musí být voleni přímo voliči, tak aby jim také mohli být odpovědni a předem jasně stanovenými postupy jimi odvolatelní. Volební obvody představitelů moci výkonné jsou přirozeně jednomandátové (volí se pouze jeden starosta atd.) a měly by být dvoukolové, tak aby byla voličům dána možnost upravit svoji volbu podle výsledků prvého kola. Pokud nebude premiér, jako vrcholný představitel moci výkonné volen, musí být zachována současná praxe jmenování premiéra prezidentem, měla by ale být posílena kontrolní pravomoc prezidenta.

Úkolem moci zákonodárné je nastavit předem pravidla pro uplatňování moci výkonné a také výkonnou moc kontrolovat. Při práci na zákonech je nutno brát v úvahu různé názorové proudy občanů. Způsob volby musí proto zajistit, aby se do Parlamentu a obdobných politických struktur na nižší úrovni (zastupitelstva) dostali nositelé různých názorů v počtu odpovídajícím jejich rozšíření ve společnosti. Tomuto požadavku odpovídají vícemandátové obvody. Pokud bude např. při volbách do současného dvousetčlenného parlamentu vytvořeno dvacet volebních okrsků, budou kandidáti v jednotlivých okrscích po volbách seřazeni podle počtu získaných hlasů a prvých 10 z nich získá mandát. To zajistí, že se do parlamentu dostanou i nositelé jiných než většinových názorů. Odpovědnost poslanců či zastupitelů voličům musí být zajištěna tím, že každý z nich bude volen osobně, ne jako kus na kandidátce strany. To v žádném případě nevylučuje právo stran kandidátky (seznamy stranou doporučovaných reprezentantů) vytvářet a voličům předkládat.

Poslední z ústavou specifikovaných mocí, moc soudní, je stejně významná, ne-li významnější, než obě moci popisované výše. Přesto jsou její představitelé do značné míry závislí na výše popsaných druzích moci (před zavedením přímé volby prezidenta byla jejich závislost na moci zákonodárné úplná). Tento problém navrhujeme řešit přímo volbou představitelů orgánů moci soudní, např. předsedy ústavního soudu, předsedy nejvyššího soudu atd. včetně volby představitelů státních zastupitelství. Odborná způsobilost kandidátů může být zajištěna tím, že kandidátky budou vytvářeny s respektováním zákonných požadavků vládou (mocí výkonnou) a parlamentem (mocí zákonodárnou).

Existence senátu je v současnosti předmětem diskusí. Jsme pro jeho existenci s mírně posílenými pravomocemi. Jeho kontrolní funkce je nezastupitelná.

Konec státní šikany a návrat ke zdravému rozumu

Polistopadové vlády jsou vůči občanům ČR v mnoha ohledech ještě arogantnější než ty poslední komunistické. Zavedení zákazu konzumace alkoholu při jízdě na kole či sjíždění řek malými plavidly je novým důkazem úřední zvůle, která nemá nikdy skončit. Kvůli tomu si už lidé na venkově nemohou legálně dojet na pivo do vedlejší vsi, aniž by riskovali desetitisícové pokuty. Státní šikana už dosáhla na kolaře, vodáky i na kuřáky a novinkou má být povinné čipování psů. To má být zřejmě psychologická příprava na budoucí čipování lidí. Všechny tyto nesmysly musí skončit a Rozumní se o to zasadí. Nekuřáci mají samozřejmě právo pobývat v nekuřáckých prostorách, kuřáci se ale kvůli tomu nesmějí stát pronásledovanou menšinou. Zákon musí i jim umožnit právo shromažďovat se v kuřácké zóně restaurací.