Média

Současná politická reprezentace napříč politickým spektrem nemá zájem na změnách systému, který si nastavila tak, aby si udržela moc a korýtka k neomezenému šafářování s veřejnými prostředky.

Několik multimiliardářů vlastní televizní a rozhlasové stanice, noviny a webové zpravodajské servery, což v podstatě vylučuje možnost systémových změn. Mainstreamová média nyní slouží zájmům nejbohatších magnátů. Záměrně zmanipulované články psané v jejich žoldu zaručují těmto většinou vychytrálkům, že jejich zájmy budou nedotknutelné.

Prolidové systémové změny nelze uskutečnit bez dostupnosti pravdivých a úplných informací a bez dostupnosti kvalitního vzdělání pro nejširší veřejnost. Vzdělání, jež umožňuje kritické myšlení a dostatečné množství relevantních informací, jsou dvě základní podmínky pro svobodná rozhodnutí a budování opravdové, přímé demokracie. Těžko může někdo o něčem kompetentně rozhodovat, když o tom prakticky nic neví, nebo když je informován neúplně. Kdo není schopen informaci pochopit, nebo není správně informován, je lehce ovlivnitelný a manipulovatelný, tudíž otrokem.

Řešení:

a) Zřízení nezávislých médií.
b) Zřízení nezávislé agentury pro výzkum veřejného mínění.

AD a) Vybudování nezávislých medií a agentury pro výzkum veřejného mínění musíme považovat za zásadní podmínku, bez které nelze dosáhnout systémových změn! Jak je to však s naší „demokracií“? Teoretickou šanci něco změnit máme skutečně všichni. Praktickou, za současného stavu, nikdo. Síla systému zvaného demokracie je právě ve lžích, které prostupují celou společností. Vědeckými metodami jsou pomocí médií profesionálně šířeny dezinformace. Virtuální svět mediálních lží, polopravd a manipulací, je cestou „svobodných“ voleb zhmotněn do podoby, která se od proponované výrazně liší. Skryté cíle jsou po volbách „legálně“ uskutečňovány. Desinformovaní voliči, nadšeně volí ve svůj neprospěch, aniž si uvědomují, že tak činí. Touto sofistikovaně vedenou psychologickou válkou je společnost modelovaná do nemyslící lhostejné masy, která slepě souhlasí s čímkoliv a nepozastavuje se již nad jakýmikoli zločiny.

AD b) Agentury pro výzkum veřejného mínění mají nesmírnou moc, protože lidé se vždy přidají na stranu vítězů a jen opravdu informované, názorově pevné osobnosti volí menšinový proud. Nad privátními agenturami pro výzkum veřejného mínění neexistuje žádná veřejná kontrola (!), přičemž žijeme v prostředí, kde v minulých volbách jeden oligarcha využil zcela neomezené finanční prostředky a vlastní media na politický marketing. Stal se místopředsedou vlády a v podzimních volbách má našlápnuto stát se jejím předsedou. Agentury pro výzkum veřejného mínění mají před volbami žně. Za každé procento preferencí se tvrdě platí.

Je nutné změnit statut veřejnoprávních medií, která budou řízena mediální radou. Jako veřejnoprávní, ze státního rozpočtu financovaná média, ponechat 2 TV programy (jeden zpravodajský a jeden vzdělávací, pro zábavu a sport), 1 rozhlasovou stanici, 1 tištěné noviny a také jeden informační server na internetu. Tato nestranná media musí fungovat jako informační bulletin bez politologických a reklamních masáží. Stejným způsobem zřídit jednu agenturu výzkumu veřejného mínění, která by podléhala stejnému režimu, jako veřejnoprávní media. Zásadní podmínkou udržení nezávislosti medií a této agentury musí být národní rada, která bude odpovídat za pravdivé a vyvážené informace. Rada však nesmí být pod vlivem aktuálně vládnoucího establishmentu. Nezávislost rady bude zajištěna losováním ze všech svéprávných občanů státu prostřednictvím jejich rodných čísel.

Česká televize je už léta neřiditelnou vzducholodí, která stojí každou rodinu 135 Kč. Za tyto peníze musejí všichni televizní koncesionáři snášet snůšky  pravdoláskařské propagandy včetně zákeřné kritiky prezidenta Beneše a poválečného odsunu Němců. V každé normální společnosti platí, že za nevyžádané služby se neplatí. A vysílání České televize spadá přesně do přihrádky neobjednaného zboží. Pokud má stát potřebu ovlivňovat své občany prostřednictvím televizního vysílání, má to dělat přímou úhradou z rozpočtu a neobtěžovat lidi dalšími poplatky. Na chod mnohamiliardového molochu s názvem Česká televize dnes nemá přímý vliv Parlament ČR ani občané. Vše má starosti tzv. Rada, jejíž členy jsou podivně jmenované osobnosti, které ve výběrovém řízení zvolí ředitele. A ten pak dělá, co mu jeho podřízení doporučí, takže soukromé televize jsou dnes zpravodajsky objektivnější než tzv. veřejnoprávní ČT. Rozumní jsou pro deideologizaci ČT, pro posílení jejích kulturních funkcí a hlavně pro zrušení koncesionářských poplatků. Správu televizních archivů by mělo financovat Ministerstvo kultury, zeštíhlenou ČT na dvou až třech programech zvládne financovat stát i bez koncesionářských poplatků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *